Proč není třeba překládat vologdský dialekt do Sanskrtu?

PROČ NENÍ TŘEBA PŘEKLÁDAT VOLOGDSKÝ DIALEKT DO SANSKRTU?

VѢDI-14 lis 2018

Profesor z Indie, který přijel do Vologdy a neuměl rusky, odmítl po týdnu tlumočníka. “Sám Vologdským lidem rozumím dost dobře,” řekl, “protože mluví zkomoleným sanskrtem. Světlanu Žarnikovovou, etnografku z Vologdy, to nepřekvapilo: “Indiáni a Slované měli jednu rodnou zemi a jeden rodný jazyk, sanskrt,” říká Světlana. – Naši vzdálení předkové žili ve východní Evropě, přibližně od dnešní Vologdy po pobřeží Severního ledového oceánu. Kandidátka historických věd Světlana Žarnikovová napsala monografii o historických kořenech severoruské lidové kultury. Kniha je tlustá.

Tilak, badatel v oblasti staroindického eposu, vydal v roce 1903 v Bombaji knihu “Arktická vlast ve védách”. Podle Tilaka védy, které vznikly před více než třemi tisíci lety, vyprávějí o životě jeho vzdálených předků u Severního ledového oceánu. Popisují nekonečné letní dny a zimní noci, Polárku a polární záři.

Ve starých indiánských textech se píše, že ve vlasti předků, kde je mnoho lesů a jezer, jsou posvátné hory, které rozdělují zemi na sever a jih, a řeky tekoucí na sever a tekoucí na jih. Řeka vlévající se do jižního moře se nazývá Ra (je to Volha). A ta, která se vlévá do Mléčného nebo Bílého moře, se nazývá Dvina (což v sanskrtu znamená “dvojí”). Severní Dvina nemá vlastní pramen – pramení soutokem dvou řek: Jugy a Suchony. Posvátné hory ze staroindických eposů se svým popisem velmi podobají hlavnímu rozvodí ve východní Evropě, Severním Úvalům, obřímu oblouku velehor, který se táhne od Valdaye na severovýchodě až k polárnímu Uralu.

Podle výzkumů paleoklimatologů byla v dobách, o nichž vyprávějí “Védy”, průměrná zimní teplota na pobřeží Severního ledového oceánu o 12 stupňů vyšší než nyní. A život tam nebyl z klimatického hlediska o nic horší než dnes v subatlantických oblastech západní Evropy. Většinu názvů našich řek lze jednoduše přeložit ze sanskrtu bez jakékoli jazykové manipulace,” říká Světlana Žarnikovová. – Sukhona znamená “snadno průchodný”, Kubena znamená “klikatý”, Suda znamená “potok”, Darida znamená “dávající vodu”, Padma znamená “lotos, leknín”, Kusha znamená “ostřice”, Syamzhena znamená “spojující lidi”. Ve Vologdské a Archangelské oblasti se mnoho řek, jezer a potoků nazývá Ganga, Šiva, Indiga, Indosat, Sindoška, Indomanka. V mé knize je třicet stran věnováno těmto jménům v sanskrtu. A taková jména mohou přežít – a to je zákon – pouze tehdy, pokud přežijí lidé, kteří tato jména dali. A pokud zmizí, změní se i jména.”

Předloni Světlana Žarníková doprovázela indický folklorní soubor do Suchoně. Vedoucí tohoto souboru paní Mihra byla šokována ornamenty na vologodských národních krojích. “Tyhle,” vykřikla nadšeně, “se nacházejí v Rádžasthánu, tyhle v Arisu a tyhle ozdoby jsou jako v Bengálsku.” Ukázalo se, že i technika vyšívání ornamentů se ve Vologdě a Indii nazývá stejně. Naši mistři říkají švadlenám “chekan” a indičtí “chikan”.

Stylizované ženské výšivky z 19. století (vlevo).

Indické výšivky z téže doby.

Chladné počasí donutilo velkou část indoevropských kmenů hledat nové, příznivější oblasti k životu na západě a jihu. Od řeky Pečory se do střední Evropy vydávaly kmeny Dějčevů, od řeky Suchony kmeny Suchanů a od řeky Vagy kmeny Vaganů. To vše jsou předkové Němců. Další kmeny se usadily na středomořském pobřeží Evropy a dosáhly Atlantského oceánu. Vydali se na Kavkaz a ještě dále na jih. Mezi těmi, kdo přišli na indický subkontinent, byly i kmeny Krivi a Drávové – vzpomeňte na slovanské Kriviči a Drevljany.

Podle Světlany Žarnikovové se na přelomu 4. a 3. tisíciletí př. n. l. původní indoevropské kmenové společenství začalo štěpit na deset jazykových skupin, které se staly předky všech moderních Slovanů, všech románských a germánských národů západní Evropy, Albánců, Řeků, Osetinců, Arménů, Tádžiků, Íránců, Indů, Lotyšů a Litevců. “Prožíváme směšnou dobu,” říká Světlana Vasiljevna, “kdy se ignorantští politici snaží odcizit si národy navzájem. Je to divoký nápad. Nikdo není lepší nebo starší než ten druhý, protože všichni vycházejí ze stejného kořene.

Výňatek z článku S. Žarnikovové “Kdo jsme v této staré Evropě?” v časopise “Věda a život”, 1997.

Je zajímavé, že jména mnoha řek, “posvátných krinitů”, která se vyskytují ve staroindickém eposu Mahábhárata, najdeme i na našem ruském severu. Vyjmenujme ty, které se doslovně shodují: Alaka, Anga, Kaya, Kooja, Kushevanda, Kailasa, Saraga. Ale jsou tu také řeky Ganga, Gangreka, jezera Gango, Gangozero a mnoho, mnoho dalších.

Náš současník, významný bulharský jazykovědec V. Georgiev, se zmínil o následujícím velmi důležitém faktu: “Zeměpisná jména jsou… nejdůležitějším zdrojem pro určení etnogeneze dané oblasti. Z hlediska udržitelnosti se tyto názvy liší, nejudržitelnější jsou názvy řek, zejména těch hlavních.” Aby se však jména zachovala, musí existovat kontinuita obyvatelstva, které si tato jména předává z generace na generaci. V opačném případě přijdou noví lidé a nazvou vše po svém. V roce 1927 tak tým geologů “objevil” nejvyšší horu Subpolárního Uralu. Místní obyvatelé Komi ji nazývali Narada-Iz, Iz v komištině znamená hora, skála, ale nikdo nedokázal vysvětlit, co Narada znamená. Geologové se proto rozhodli horu přejmenovat na Narodnaja, na počest desátého výročí Říjnové revoluce. Takto se dnes nazývá ve všech zeměpisných příručkách a na všech mapách. Staroindické eposy však vyprávějí o velkém mudrci a společníkovi Naradovi, který žil na severu a předával lidem příkazy bohů a bohům prosby lidí.

Stejnou myšlenku vyjádřil již ve 20. letech našeho století velký ruský vědec akademik A. I. Sobolevskij ve svém článku “Názvy řek a jezer ruského severu”: “Východiskem mé práce je domněnka, že obě skupiny jmen jsou si příbuzné a patří k témuž jazyku indoevropské rodiny, který zatím, do doby, než se najde vhodnější termín, nazývám “skytský”. V 60. letech minulého století došel švédský badatel G. Johansson při analýze místních jmen na severu Evropy (včetně ruského severu) k závěru, že vycházejí z nějakého indoíránského jazyka.

Názvy některých severoruských řek jsou: Vel; Valga; Indiga, Indomanka; Lala; Suchona; Padmo.

Významy slov v sanskrtu: Vel – hranice, ohraničení, břeh řeky; Valgu – příjemný krásný; Indu – kapka; Lal – hra, přeliv; Sukhona – snadno překonatelný; Padma – leknínový květ, lilie, lotos.

“Tak co se děje a jak se sanskrtská slova a názvy dostaly na ruský sever?” – ptáte se. Jde o to, že do Vologdy, Archangelska, Olonce, Novgorodu, Kostromy, Tveru a dalších ruských zemí nepřišli z Indie, ale naopak.

Všimněte si, že poslední událostí popsanou v eposu Mahábhárata je velká bitva mezi Pandávy a Kauravy, která se údajně odehrála v roce 3102 př. n. l. na Kurukšetře (Kurukšetrském poli). Od této události se v tradiční indické chronologii odvíjí odpočet nejhoršího časového cyklu – Kalijugy (neboli doby říše Kálí, bohyně smrti). Na přelomu 3.-4. tisíciletí př. n. l. však kmeny hovořící indoevropskými jazyky (a samozřejmě sanskrtem) na Indickém poloostrově ještě nebyly, přišly tam mnohem později. Pak vyvstává přirozená otázka: kde bojovali v roce 3102 př. n. l., tedy před pěti tisíciletími?

Kompozice severoruské výšivky (níže) a indické výšivky.

Již na počátku našeho století se na tuto otázku pokusil odpovědět významný indický učenec Bal Gangadhar Tilak, který analyzoval starověké texty ve své knize “Arktická vlast ve védách”, jež vyšla v roce 1903. Podle jeho názoru se prapůvodní domov Indoíránců (nebo jak sami sebe nazývali Árijci) nacházel na severu Evropy, někde u polárního kruhu. Svědčí o tom dochované pověsti o roce rozděleném na světlou a tmavou polovinu, o zamrzajícím Mléčném moři, nad nímž září polární záře (Blistavitsy), o souhvězdích nejen u polárního kruhu, ale i v polárních šířkách, kroužících za dlouhé zimní noci kolem Polárky. Starověké texty vyprávěly o jarním tání sněhu, o letním slunci, které nezapadá, o horách táhnoucích se od západu k východu a rozdělujících řeky na ty, které tečou na sever (do Mléčného moře), a na ty, které tečou na jih (do Jižního moře).

Univerzální slovo

Vezměme si například nejznámější ruské slovo našeho století “sputnik”. Má tři části: a) “s” – předpona, b) “put” – kořen a c) “nik” – přípona. Ruské slovo “put” je stejné pro mnoho dalších jazyků indoevropské rodiny: “path” v angličtině a “path” v sanskrtu. To je vše. Podobnosti mezi ruštinou a sanskrtem jdou ještě dál a lze je pozorovat na všech úrovních. Sanskrtské slovo “pathik” znamená “ten, kdo jde po cestě, poutník”. V ruštině lze vytvořit slova jako “pathik” a “wayfarer”. Nejzajímavější je historie slova “sputnik” v ruštině. Sémantický význam těchto slov je v obou jazycích stejný: “ten, kdo jde s někým po cestě”.

Ruský výraz pro “viděný” a “soonu” v sanskrtu. Také “madiy” je “syn” v sanskrtu lze přirovnat k “mow” v ruštině a “mu” v angličtině. Pouze v ruštině a sanskrtu by se však “mou” a “madiy” měly změnit na “moua” a “madiya”, protože se jedná o slovo “snokha”, které se vztahuje k ženskému rodu. Ruské slovo “snokha” je sanskrtské “snukha”, které lze vyslovit stejně jako v ruštině. Podobnými slovy se v obou jazycích popisuje také vztah mezi synem a jeho ženou. Existuje někde větší podobnost? Sotva existují dva jiné různé jazyky, které si dodnes zachovaly své starobylé dědictví – tak blízkou výslovnost.

Zde je další ruský výraz: “To vash dom, etot nash dom”. V sanskrtu: “Tat vas dham, etat nas dham”. “Tot” nebo “tat” je v obou jazycích ukazovací zájmeno v jednotném čísle a označuje předmět zvenčí. Sanskrtské “dham” je ruské “dom”, možná proto, že ruština postrádá aspirované “h”.

Ozdoby z výšivek a tepaného zboží z Vologodské oblasti. Devatenácté století.

Mladší jazyky indoevropské skupiny, jako je angličtina, francouzština, němčina a dokonce i hindština, která je přímým potomkem sanskrtu, musí používat sloveso “je”, bez něhož výše uvedená věta nemůže existovat v žádném z těchto jazyků. Pouze ruština a sanskrt se obejdou bez slovesného přídavného jména “je”, a přesto zůstávají gramaticky a ideologicky zcela věrné. Samotné slovo “is” je podobné slovu “est” v ruštině a “asti” v sanskrtu. A co víc, ruské “estestvo” a sanskrtské “astitva” znamenají v obou jazycích “existence”. Je tedy zřejmé, že nejen syntax a slovosled jsou podobné, ale i samotná expresivita a duch jsou v těchto jazycích zachovány v nezměněné výchozí podobě.

Zde je jednoduché a velmi užitečné pravidlo Paniniho gramatiky. Panini ukazuje, jak se šest zájmen jednoduchým přidáním “-da” mění v příslovce času. Ze šesti sanskrtských příkladů, které Panini uvádí, se v moderní ruštině zachovaly pouze tři, které se však řídí tímto 2600 let starým pravidlem. Zde jsou:

Sanskrtská zájmena: kim; tat; sarva

Odpovídající význam v ruštině: který, která; to; vše

Příslovce v sanskrtu: kada; tada ; sada

Příslušný význam v ruštině: když; tehdy; vždycky

Písmeno “g” v ruském slově obvykle označuje spojení částí, které předtím existovaly samostatně.

Odraz společných jazykových kořenů v ruské toponymii.

V toponymii (tj. v názvech míst) se tento obraz odráží stejně jako v Mahábháratě a Šrímad Bhágavatamu. Samozřejmě, pokud člověk neukazuje na jednotlivá jména řek, měst, hor, ale rozkládá před sebou mapu posetou těmito jmény. Kromě toho se v zeměpisných názvech mnohakmenové říše odráží nevyčerpatelná hloubka jednotného filozofického vědění našich předků.

Arya – to je doslova název dvou měst dodnes: v Nižním Novgorodu a Jekatěrinburgu.

Omsk – sibiřské město na řece Om je transcendentální mantra “Om”. Město Oma a řeka Oma leží v Archangelské oblasti.

Čita je město v Zakavkazsku. Přesný překlad ze sanskrtu je “chápat, rozumět, pozorovat, vědět”. Odtud pochází ruský výraz pro “číst”.

Achit je město ve Sverdlovské oblasti. Ze sanskrtu se překládá jako “nevědomost, hloupost”.

Mokoša je název dvou řek, v Mordovii a v Rjazaňské oblasti. Védský termín “mokša” v překladu ze sanskrtu znamená “osvobození, odchod do duchovního světa”.

Kryšneva a Hareva jsou dva malé přítoky řeky Kamy, které nesou jména Nejvyšší Osobnosti Boha – Kryšen a Hari. Všimněte si, že název “křesťanské svátosti” svěcení pokrmů a přijímání je “eucharistie”. A to jsou tři sanskrtská slova: “ev-Hari-isti” – “Hariho zvyk obětovat jídlo”. Ježíš si totiž z Hindustánu, kde studoval od svých 12,5 let, nepřinesl nějaké nově vymyšlené náboženství svého jména, ale čisté védské vědění a obřady a informoval své žáky o jejich starobylých árijských jménech. A teprve potom je náš geopolitický protivník cíleně překroutil a použil proti Rišikovi jako ideologickou zbraň.

Po Kryšenovi je pojmenováno město Charino v Permském kraji a dvě starobylé vesnice v Někrasovském okrese Jaroslavské oblasti a ve Vjaznikovském okrese Vladimirské oblasti.

Hari-kurk je název úžiny v Estonsku, která se nachází u vstupu do Rižského zálivu. Přesný překlad je “zpívání Hari”.

Suharevo – vesnice v okrese Mytišči nedaleko Moskvy, nejposvátnější místo Bharata-varši. Dnes zde znovu vznikl védský chrám Kryšenja. V překladu ze sanskrtu “Su-Khare” znamená “mít sílu láskyplné služby Kryšnuovi”. Území tohoto chrámu omývá ústí malé posvátné řeky Kirtida, pojmenované po bohyni moří (v překladu ze sanskrtu “vzdávající chválu”). Před pěti tisíci a sto lety Kirtida přijala malou bohyni Rada-rani (Rada pochází).

Kult bohyně Rady byl v Rusku mnohem rozšířenější než kult samotného Kryšny, stejně jako je tomu dnes na posvátných místech Hindustánu.

Harampur je město a řeka v Jamalsko-něnecké autonomní oblasti. Přesný překlad je “veden bohyní Harou”.

Mapa s názvy řek v provincii Vologda. 1860.

Sanskrt a ruština

Při analýze obou jazyků nás může překvapit podobnost velkého množství slov. Není pochyb o tom, že sanskrt a ruština jsou si duchem velmi blízké. Který je hlavní jazyk?

Lidé, kteří neznají svou minulost, nemají budoucnost. V naší zemi jsme z mnoha důvodů ztratili znalost svých kořenů, vědomí toho, odkud pocházíme. Pouto, které spojovalo všechny lidi jako jeden celek, bylo přerušeno. Etnické kolektivní vědomí se rozplynulo v kulturní nevědomosti.

Analýzou historických faktů a rozborem védských písem lze dojít k závěru, že starověká védská civilizace existovala již dříve. Proto lze očekávat, že v kulturách po celém světě zůstávají stopy této civilizace dodnes. A dnes existuje mnoho badatelů, kteří nacházejí podobné rysy v kulturách celého světa. Slované patří do rodiny indoevropských, indoíránských nebo jak se dnes říká árijských národů. A nemají nic společného s pohanskou nebo barbarskou kulturou své minulosti. Mezi ruskou a indickou duší je tolik podobností, nezkrotná touha po duchovních obzorech. To lze snadno vypozorovat z historie těchto zemí.

Sanskrt a ruština. Význam živosti.

Všichni víme, že řeč je výrazem kultury svých mluvčích. Veškerá řeč jsou určité zvukové vibrace. A náš hmotný vesmír se také skládá ze zvukových vibrací. Podle Véd je zdrojem těchto vibrací Brahma, který prostřednictvím určitých zvuků vytváří náš vesmír se všemi jeho druhy živých bytostí. Zvuky vycházející z Brahmanu jsou považovány za zvuky sanskrtu. Zvukové vibrace sanskrtu mají tedy transcendentální duchovní základ. Pokud tedy přijdeme do kontaktu s duchovními vibracemi, aktivuje se v nás program duchovního rozvoje, naše srdce se očistí. A to jsou vědecká fakta. Jazyk je velmi důležitým faktorem ovlivňování kultury, formování kultury, utváření a rozvoje lidí.

K povznesení národa nebo naopak stačí zavést do jazykového systému daného národa vhodné zvuky nebo vhodná slova, názvy, termíny.

Výzkum vědců v oblasti sanskrtu a ruštiny.

Tématu podobnosti sanskrtu se světovými jazyky se věnoval první italský cestovatel Filip Sosetti, který Indii navštívil před 400 lety. Po své cestě Sosetti zanechal dílo o podobnosti mnoha indických slov s latinou. Dalším byl Angličan William Jones. William Jones znal sanskrt a studoval mnoho véd. Jones dospěl k závěru, že indické a evropské jazyky jsou příbuzné. Friedrich Bosch – německý učenec-filolog v polovině 19. století napsal dílo – srovnávací gramatiku sanskrtu, zenitštiny, řečtiny, latiny, staroslověnštiny a němčiny.

Ukrajinský historik, etnograf a badatel slovanské mytologie Georgij Bulašov v předmluvě k jednomu ze svých děl, kde je analýza sanskrtu a ruštiny, napsal – “Všechny hlavní základy jazyka rodového a kmenového života, mytologická a básnická díla, jsou majetkem celé skupiny indoevropských a árijských národů. A pochází z té vzdálené doby, jejíž živá paměť se zachovala až do naší doby v nejstarších hymnech a rituálech, v posvátných knihách starých Indů, známých jako “Védy”. Koncem minulého století tak výzkumy lingvistů ukázaly, že prazákladem indoevropských jazyků byl sanskrt, nejstarší ze všech dnes používaných dialektů.

Ruský folklorista A. Gelferding (1853, Petrohrad) ve své knize o příbuznosti slovanského jazyka se sanskrtem píše: “Slovanský jazyk ve všech svých nářečích zachoval kořeny a slova, která existují v sanskrtu. V tomto ohledu je příbuznost srovnávaných jazyků mimořádná. Sanskrt a ruština se od sebe neliší žádnými trvalými, organickými zvukovými změnami. Slovanština nemá jediný rys, který by byl sanskrtu cizí.”

Profesor z Indie, lingvista, velký znalec sanskrtských dialektů, přízvuků atd. Durgo Šastri, který přijel do Moskvy v 60. letech. Neuměl rusky. Po týdnu však odmítl tlumočníka s odůvodněním, že rozumí dostatečně rusky, protože Rusové mluví zkomoleným sanskrtem. Když slyšel ruskou řeč, řekl, že “mluvíte jedním ze starých dialektů sanskrtu, který byl dříve běžný v jedné oblasti Indie, ale dnes se považuje za vymizelý”.

Na konferenci v roce 1964 přednesl Durgo příspěvek, v němž uvedl mnoho důvodů, proč se domnívá, že sanskrt a ruština jsou příbuzné.

jazyků a že ruština je odvozeninou sanskrtu. Ruská etnografka Svetlan Žarnikovová, doktorka historie. Autor knihy – O historických kořenech severoruské lidové kultury, 1996.

Citáty – drtivou většinu názvů našich řek lze přeložit ze sanskrtu bez jakékoli jazykové manipulace. Sukhona – ze sanskrtu znamená snadno překonatelný. Kubena – navíjení. Suda – proud. Darida – dávání vody. Padma – lotos. Kama – láska, přitažlivost. Ve Vologdské a Archangelské oblasti je mnoho řek, jezer – Ganga, Šiva, Indigo atd. V knize je 30 stran věnováno těmto jménům v sanskrtu. A slovo Rusko pochází ze slova Russia, což v sanskrtu znamená svatý nebo světlý.

ProtoHistory (Sdružení Protohistorie Nikolaje Subbotina)

74,2 tis. odběratelů

Světlana Žarnikovová. Sibiřské kořeny sanskrtu

https://www.youtube.com/watch?v=Xj__XYspBeM

Moderní vědci řadí většinu evropských jazyků do indoevropské skupiny a sanskrt označují za nejbližší univerzální prajazyk. Sanskrt je však jazyk, kterým v Indii nikdy nikdo nemluvil. Vždy byla jazykem učenců a kněží, podobně jako latina pro Evropany. Je to uměle zavedený jazyk hinduistů. Jak se ale tento umělý jazyk dostal do Indie?

Jedna legenda praví, že kdysi dávno přišlo ze severu zpoza Himálaje sedm bílých učitelů. Dali hinduistům jazyk (sanskrt), dali jim védy (slavné indické védy) a položili tak základ bráhmanismu, který je dodnes nejrozšířenějším náboženstvím v Indii a z něhož vznikl buddhismus. A tato legenda je poměrně známá – studuje se dokonce i na indických teosofických univerzitách. Mnozí bráhmani považují ruský sever (severní část evropského Ruska) za prapůvodní domov celého lidstva.

A na náš sever se vydávají na pouť, podobně jako muslimové do Mekky.

Šedesát procent sanskrtských slov se významově i výslovnostně zcela shoduje s ruskými slovy. Poprvé o něm hovořila Natalia Guseva, etnografka, doktorka historických věd, známá znalkyně indické kultury a autorka více než 160 vědeckých prací o kultuře a starých formách hinduistického náboženství. Kdysi jeden z významných indických učenců, kterého Guseva doprovázela na turistické cestě po řekách ruského severu, odmítl při rozhovoru s místními obyvateli tlumočníka a s pláčem Natalii poznamenal, že je šťastný, že slyší živý sanskrt! Od té chvíle začal její výzkum fenoménu podobnosti mezi ruštinou a sanskrtem.

A je to opravdu překvapivé: tam někde daleko na jihu, za Himálajem, žijí národy černošské rasy, jejichž nejvzdělanější představitelé mluví jazykem blízkým naší ruštině. Sanskrt je navíc ruštině stejně blízký jako ukrajinština ruštině. Žádná další taková těsná shoda slov mezi sanskrtem a jakýmkoli jiným jazykem kromě ruštiny nepřichází v úvahu. Sanskrt a ruština jsou příbuzné, a pokud předpokládáme, že ruština jako zástupce rodiny indoevropských jazyků vznikla ze sanskrtu, můžeme také předpokládat, že sanskrt vznikl z ruštiny. Tak to alespoň říká stará indická legenda.

Ve prospěch tohoto tvrzení hovoří i další faktor: jak říká známý filolog Alexandr Dragunkin, jazyk pocházející z jiného jazyka je vždy jednodušší: méně slovních tvarů, kratší slova atd.. Člověk zde jde cestou nejmenšího odporu. A sanskrt je skutečně mnohem jednodušší než ruština. Můžeme tedy říci, že sanskrt je zjednodušená ruština, která zamrzla v čase na 4-5 tisíc let. A hieroglyfické písmo sanskrtu není podle akademika Nikolaje Levašova nic jiného než slovanské a árijské runy mírně upravené hinduisty.

Ruština je nejstarším jazykem na Zemi a je nejbližší jazyku, který sloužil jako základ většiny světových jazyků.

Našla pre vás Anzue

Spread the love

Môže sa Vám ešte páčiť...

0 0 hlasov
Article Rating
Prihlásiť sa na odber
Upozorniť na
guest
0 Komentáre
Vložené spätné väzby
Zobraziť všetky komentáre
0
Boli by sme radi, keby ste nam napísali váš názorx
()
x